Po dlouhé době je tu nový cestopisný dokument - tentokrát nabízí pohled na Istanbul, jak jsme ho s přáteli navštívili na prahu nového milénia. V 38 minut dlouhém dokumentu jsou zachyceny například slavné istanbulské mešity (Sulejmanova, Modrá, Hagia Sophia), palác Topkapi, Hippodrom, můžete se s námi vydat na výlet lodí po Bosporu k Černému moři, na Asijskou stranu do Anadolu Kavagi nebo do Üsküdaru, můžete navštívit čtvrti Pera nebo Taksim, proslulý Velký baraz nebo nábřeží Zlatého rohu. Dokument je k dostání na kazetě VHS a nově také na CD ve formátu mpeg4 (512x384, zvuk MPEG Layer-3,192 kBit/s, 48.000 Hz). Kazeta stojí 240,-kč, CD 180,-kč a obojí můžete objednávat na mém e-mailu.

Město pravděpodobně založili řečtí kolonisté z Megary kolem roku 667 př.n.l. Jejich vůdce Byzase sem navedla delfská věštba: "Naproti slepcům!" (tím asi byli myšleni jiní řečtí kolonisté v Chalkedónu, kteří byli "slepí" k výhodnější poloze na evropském břehu). Podle svého vůdce kolonisté město pojmenovali Byzantion. Město se brzy stalo důležitým obchodním centrem a tím i lákavým cílem různých dobyvatelů. Kromě okupace Peršany si však dlouhou dobu dokázalo udržet nezávislost před snahami Sparty i Atén získat zde vliv i před obléháním Filipem II. Makedonským. Na konci druhého století město dobyl a zničil římský císař Septimus Severus. Krátce potom ho ovšem znovu vystavěl a dal mu jméno Antoneinia. V roce 330 se za vlády císaře Konstantina stalo hlavním městem říše římské a bylo přejmenováno na Nea Roma (po císařově smrti pak Konstantinopol). Po rozpadu impéria se Konstantinopol stal centrem říše východořímské. Největšího rozkvětu pak dosáhl v 6.století za císaře Justiniána, stavitele chrámu Hagia Sofia. S půlmilionem obyvatel byl Konstantinopol největším městem tehdy známého světa. S tím souviseli i časté snahy různých dobyvatelů město získat a vyplenit. Před branami se střídali Góthové, Hunové, Arabové, Bulhaři a Rusi, ale bohaté město se zpravidla ubránilo nebo vykoupilo. I přes rychlé šíření islámu, vnitřní rozpory a zkorumpovanou státní správu byl Konstantinopol až do 13.století obchodním velmocí a kulturním centrem středověku. Po porážce byzantského vojska u jezera Van připadla na začátku 11.století značná část Malé Asie sledžuckým Turkům, ale opravdová katastrofa přišla roku 1204 z úplně opačné strany. Benátský dóže Erico Dandolo stojící v čele čtvrté křížové výpravy se rozhodl místo osvobození Svatého města a Hrobu Ježíše Nazaretského z nadvlády Arabů raději dobýt a vyplenit bohatý křesťanský Konstantinopol. V polovině 14.století překročila osmanská armáda Dardanely a začala s dobýváním Evropy. Na začátku 15.století byl Konstantinopol posledním křesťanským ostrůvkem v islámském moři a s jeho pádem 29.května 1453 zanikla i Byzantská říše. Dobyvatel města Mehmed II. Fatih se považoval za dědice Byzance a římských císařů, a proto povýšil Konstantinopol na hlavní město a podle řeckého is tin polin ("do města") mu dal nový název - Istanbul (jiná verze ovšem říká, že nazev vznikl postupným komolením Konstantinopol - Stinopol - Stinpol - Istanbul). Město se stalo centrem mnohonárodnostního státu, ale především centrem Osmanské říše, která v době své největší slávy sahala od Maroka po Kavkaz a od Jemenu po Horní Uhry. Přes 400 let nahánělo osmanské Turecko strach celému světu. To vše skončilo porážkou v první světové válce. Istanbul obsadili spojenci, ale turecké osvobozenecké hnutí pod vedením Mustafy Kemala vybojovalo nezávislost a roku 1923 vznikla Turecká republika. Hlavním městem nové republiky se stala Ankara, ale Istanbul zůstal dodnes největším tureckým městem, důležitou obchodní křižovatkou a Branou Orientu.

V říjnu jsem se již domníval, že pro mě rok 1999 po cestovatelské stránce skončil. Až do chvíle než mi jednoho dne zazvonil telefon a Michal mi oznámil, že má možnost vyrazit na pět dní s Čedokem do Istanbulu, ale že k sobě ještě někoho potřebuje. Na rozhodnutí jsem měl jeden večer a druhý den ráno jsem s nabídkou souhlasil. Nakonec se k nám, jako ostatně vždy, připojil také Libor, aby naše cestovatelská sestava byla kompletní. A protože jsme nemohli cestovat v lichém počtu, přidal se k nám ještě Liborův kolega Honza. A tak jsme si zaplatili "zájezd", v jehož ceně byla letenka a ubytování. Jinak jsme se rozhodli, že naše cesta bude zcela individuální, protože Michal s Liborem již před několika lety Istanbul krátce navštívili a vědí tudíž kde je co zajímavého. A tak jsme mohli po osmi měsících opět vyrazit na letiště vstříc další cestě. Na letišti jsme se setkali s Michalem a také s Petrem a Janou, kteří naši sestavu doplnili, respektive kteří vlastně celý tento výlet vymysleli. Do Turecka nás tedy cestovalo šest....